Horní skříňky se přeplní rychleji než ostatní úložné prostory. Důvod je prostý: sahají vysoko, takže se do nich odkládají věci, které nepotřebujete denně. Jenže právě proto se v nich snadno ztratí přehled. Následující postup vychází z běžné praxe a nevyžaduje žádné speciální vybavení.

Začněte tím, že skříňky úplně vyprázdníte. Ne po jedné polici, ale celou naráz. Teprve když máte všechno na jednom místě, zjistíte, co tam vlastně je. Při vytahování si dělejte hrubé hromádky: věci, které používáte aspoň jednou za měsíc; věci, které jste nepotřebovali rok; a věci, u kterých nevíte, k čemu jsou. Poslední dvě hromádky řešte hned – vyhoďte, darujte nebo přemístěte jinam. Typická chyba je odkládat rozhodnutí na později. Právě kvůli tomu se skříňky znovu zaplní nepořádkem.

rekonstrukce koupelny krok za krokemčněte měřením. Standardní jídelní výška je 75 cm, barová 105 až 110 cm. rady pro rekonstrukci obývací část volte spíš nižší variantu, aby se dalo pohodlně jíst a pracovat na notebooku. Hlubší deska než 60 cm zbytečně zabírá místo a nutí lidi natahovat se. Mezi pultem a kuchyňskou linkou nechte uličku alespoň 90 cm, jinak se dva lidé neprojdou. Typická chyba je pult nalepený na linku bez přesahu – vznikne jen drahá zbytečnost.

Na závěr: barový pult nemá být zeď. Má být místo, kde se vaření potkává s odpočinkem. Když dodržíte výšky, průchozí šířku a dostatek zásuvek, bude sloužit každý den. Když ne, stane se z něj jen odkládací plocha, kterou budete chtít po roce předělat.

Barový pult mezi kuchyní a obývákem funguje nejlépe tehdy, když ho navrhnete podle toho, jak skutečně vaříte a jak trávíte čas s rodinou. Nejde o to koupit hotovou desku a postavit ji doprostřed prostoru. Rozhodující je výška, šířka a vzdálenost od kuchyňské linky. Pokud pult slouží jen jako dekorace, brzy se na něm hromadí nepořádek. Pokud je moc hluboký nebo vysoký, nikdo u něj nebude sedět.

Aby přehled vydržel, zaveďte jednoduché pravidlo: jednou za sezónu skříňky krátce zkontrolujte. Nemusíte je vyklízet celé. Stačí projít jednotlivé zóny, vrátit věci na místo a vyhodit to, co už nemá smysl držet. Pokud se během kontroly ukáže, že některá krabice je stále plná a přitom ji nikdo neotevřel, je to signál, že obsah je zbytečný. Přehled se neztrácí kvůli nedostatku místa, ale kvůli tomu, že se věci vracejí jinam, než odkud přišly.

Rohy jsou nejčastější zdroj chyb. Změřte obě stěny tvořící roh od okraje ke kraji a zaznamenejte, zda je roh skutečně 90 stupňů. Přiložte úhelník nebo použijte trojúhelník 3-4-5. Pokud roh pravý není, rohová skříňka s pevným dnem nebude lícovat a vznikne klín, který se řeší výplní. Zjistěte také, co je v rohu na zdi – jestli tam nevede stoupačka, komín nebo rozvod, který nelze zastavět. U rohu si nakreslete, jak daleko od něj musí být dvířka, aby se dala plně otevřít, a kolik místa zbývá na výsuvné police.

Když zjistíte, že sklon nestačí, máte dvě možnosti. Buď přidáte spádovou vrstvu — lehké klíny, suchý potěr nebo izolační desky s klínem — nebo strop snížíte zavěšeným podhledem. Spádová vrstva je vhodná tam, kde můžete přidat výšku; podhled naopak pomůže, když potřebujete schovat rozvody a zároveň srovnat rovinu. Vždy ale počítejte s tím, že každý centimetr navíc ubírá světlou výšku místnosti.

Nakonec si uvědomte, že horní skříňky nejsou skladiště. Slouží k ukládání věcí, které potřebujete občas, ne k odkládání všeho, co se nevejde jinam. Když budete dodržovat zóny, popisky a pravidelnou kontrolu, přehled zůstane i po měsících. Největší chybou je spoléhat na to, že si to zapamatujete. Bez systému se dřív nebo později stane to, že budete lézt nahoru a hledat něco, co tam možná .

Dvířka nad varnou zónou to nejsou jen dvířka. Visí přímo v proudu páry, mastných aerosolů a teplotních výkyvů, které během vaření vznikají. Zatímco zbytek kuchyně si žije relativně v klidu, tady se každý den střídá horko, vlhko a chlad. Materiál, který jinde vydrží roky, tady může podlehnout během několika měsíců. Rozdíl mezi laminem, lakem a dýhou se proto neprojeví hned při koupi, ale až po prvních sto vařeních.

Barové židle vybírejte až po instalaci pultu. Výška sedáku má být o 25 až 30 cm nižší než deska. Příliš široké sedáky se nevejdou pod přesah, příliš úzké zase nutí sedět v nepřirozené pozici. U nízkého pultu stačí běžné jídelní židle, což je výhoda, pokud chcete prostor kdykoli změnit. U vysokého barového pultu počítejte s podnožkou, jinak nohy visí a lidé po deseti minutách odcházejí.

Standardní hloubka spodní linky je 60 centimetrů, ale v garsonce je často lepší 50 až 55 centimetrů. Ušetřených deset centimetrů se pozná v každém kroku a dřez se do menší hloubky vejde, pokud zvolíte model s menší mise a s odtokem posunutým dozadu. Výška pracovní desky se nastavuje podle toho, kdo v kuchyni skutečně pracuje: 85 centimetrů vyhovuje člověku kolem 165 až 175 centimetrů, vyšší postava potřebuje 90 až 92. Rozdíl pěti centimetrů znamená, že při krájení není hlava v předklonu a ramena v napětí.