Prostorové možnosti jsou dalším omezením. vedle sebe vyžadují souvislou plochu alespoň dvakrát tak širokou, než je jeden stůl, plus místo na židle a na průchod. V mnoha bytech to znamená obětovat jídelní stůl nebo část obývacího pokoje. Dva oddělené stoly jsou náročnější na počet místností, ale každý zabírá méně souvislé plochy. Pokud je byt malý, je lepší nejdřív změřit, zda se do ložnice vejde alespoň malý psací stůl, než kupovat velký stůl do obývacího pokoje.

Na závěr: v bytě se výškově nastavitelný stůl vyplatí tehdy, když skutečně mění polohu alespoň dvakrát denně. Pokud se zvedne jednou za týden, je lepší volbou pevný stůl a kvalitní židle. Před koupí si proto doma zkuste týden simulovat střídání sedu a stoje u běžného stolu s knihami pod nohama. Zjistíte, jakou výšku reálně potřebujete, a podle toho vyberete rozsah nastavení i nosnost.

Vedle sebe ušetříte pohyb mezi místnostmi a snáz si předáte dokumenty nebo vyřešíte rychlý dotaz. Jenže sdílený prostor přináší i rušení: vibrace ze stolu, zvuk klávesnice, otevřené dveře a nutnost domlouvat se, kdy kdo mluví. Typickou chybou je postavit stoly naproti sobě. Přímý oční kontakt při práci nutí k neustálé interakci a lidé pak končí večer vyčerpaní, i když pracovali jen osm hodin. Lepší je umístit stoly tak, aby sedící mířili zády k sobě, nebo alespoň bokem, s krátkou přepážkou mezi monitory.

Začněte u sezení. Posadí se na židli, ve které u stolu opravdu sedíte, s nohama na podlaze a lokty volně podle těla. Změřte si výšku očí vsedě. Police, kterou potřebujete mít v zorném poli, by měla mít spodní hranu zhruba deset až patnáct centimetrů nad úrovní očí. Když ji dáte níž, budete na ni koukat přes horní okraj a hlava půjde dopředu. Když ji dáte výš, budete zaklánět krk, abyste na ni viděli. Obě varianty bolí po dvou hodinách práce.

Laserová tiskárna snese skříň lépe než inkoustová, protože jí nevysychá hlava. Naopak inkoustová potřebuje pravidelný provoz. Pokud tisknete jednou za dva měsíce, je skříň riskantní volba. Lepší je nechat ji na otevřené polici a zakrýt ji jen plátnem proti prachu. Nákup tiskárny, která se vejde do šuplíku, je kompromis, ale málokdy vydrží roky bez poruch.

Oddělené místnosti řeší hluk a soustředění, ale přinášejí jiné potíže. Chybí přirozená komunikace, takže se snadno stane, že si oba koupí stejnou věc nebo si neřeknou o pomoc. Také je nutné vyřešit, kde bude tiskárna, skener a společné složky. Druhý pracovní stůl v ložnici navíc znamená, že se pracovní povinnosti dostanou až k posteli, což dlouhodobě kazí spánek. Pokud se ložnice používá i na práci, je vhodné stůl alespoň částečně oddělit, například skříní nebo závěsem, a po skončení práce ho zakrýt.

Rozdíl do tří milimetrů se dá vyřešit podložením jedné nohy. Na to se hodí tvrdá guma, filc nebo dřevěná podložka stejné tloušťky jako změřený rozdíl. Nepoužívejte složený papír ani hadr, ty se časem zmáčknou a problém se vrátí. Podložku lepte přímo na spodní plochu nohy, ne na podlahu, aby se neposouvala. Pokud je rozdíl větší než centimetr, podložka už nestačí a řešením je seřizovací noha nebo celý stůl přemístit na rovnější místo.

Koberec pod jídelním stolem se posouvá především proto, že mezi jeho rubem a podlahou je příliš malé tření. Židle se při každém usednutí a vstávání opírají o koberec, tlačí do něj a postupně ho vytlačují z místa. Než začnete cokoli řešit, zkontrolujte, zda koberec neklouže po hladké podlaze – plovoucí vinyl, laminát nebo lakované dřevo jsou nejčastější viníci. Pokud se koberec hýbe i na koberci nebo na hrubší podlaze, problém bude v jeho nízké hmotnosti a malé ploše.

Dva pracovní stoly v jednom bytě řeší lidé, kteří pracují z domova nebo podnikají společně s partnerem. Rozhodnutí, zda je postavit vedle sebe, nebo je rozdělit do různých pokojů, ovlivní nejen denní soustředění, ale i to, jak spolu domácnost vychází po večerech. Nejde o estetickou volbu, ale o provozní otázku, kterou je lepší vyřešit dřív, než se stoly vůbec koupí.

Co zvážit před rozhodnutím Základem je zmapovat, jak oba pracující tráví den. Pokud jeden z nich telefonuje s klienty a druhý potřebuje ticho na psaní, společné umístění narazí hned první týden. Stejně tak záleží na délce pracovní doby: kdo končí v pravidelnou hodinu, potřebuje prostor, kde si může po práci odpočinout, aniž by viděl na druhého, jak ještě sedí u počítače. Do úvahy patří i to, jestli se jedná o dvě zaměstnání, nebo o jednu firmu, kde se pracovní věci řeší spolu.

Rozhodnutí je nakonec o kompromisu. Když oba pracují převážně samostatně a potřebují klid, vyplatí se rozdělit stoly do různých místností a společnou agendu řešit krátkou poradou jednou denně. Když spolu pracují na stejných úkolech a často komunikují, umístění vedle sebe s vhodným rozestupem a přepážkou ušetří čas i kroky. V obou případech platí, že stůl nemá být jen odkládací plocha. Ať už stojí vedle sebe, nebo v jiných pokojích, má mít jasně dané místo, kam patří pouze pracovní pomůcky, a to i tehdy, když se zrovna nepracuje.