Pražská muzea ukrývají předměty, které se v běžných expozicích neobjevují. Nejde o atrakce pro turisty, ale o autentické popravčí nástroje, jejichž účel byl výhradně jeden – způsobit smrt nebo bolest. Návštěva těchto sbírek vyžaduje připravenost. Nejde o hororovou atrakci, ale o konfrontaci s tím, co lidé dokázali vymyslet proti sobě. Pokud se chystáte do muzea, kde jsou tyto předměty vystaveny, dopředu si zjistěte, zda expozice obsahuje i doprovodné texty. Bez kontextu se z nástroje stane jen podivná kovová věc a vy odejdete bez pochopení.

Dobrá bota se pozná podle toho, že ji dítě nechce hned sundat. Pokud začne kopat, plakat nebo se ji snaží stáhnout, něco je špatně. Zkontrolujte, jestli někde netlačí šev, jestli není příliš těsná přes nárt, nebo jestli dítěti neklouže podrážka. Na druhou stranu si dítě na botičky chvíli zvyká, takže první může být mírně nespokojené. Neznamená to hned, že jsou špatné. Vyzkoušejte je v různou denní dobu, protože noha může přes den mírně otékat.

Další chybou je navštěvovat tyto expozice s malými dětmi. Ani ty nejlépe udělané popisky nejsou uzpůsobené dětskému vnímání. Pokud jdete s dětmi, připravte je předem a vysvětlete, co uvidí. V muzeu se držte pravidel – nesahejte na předměty, nefoťte s bleskem, pokud je to zakázané. Blesk může poškodit citlivé materiály. A pokud jde o legendy, berte je jako kulturní vrstvu, ne jako návod k víře v duchy. Muzeum není strašidelný dům. Je to místo, kde se minulost ukazuje bez příkras, a právě proto je tak silná.

První dny nechte štěně hlavně odpočívat a poznávat váš byt. Nenoste ho hned na rušné náměstí, nezvete návštěvy po deseti. Krátké výlety do klidné ulice stačí. Venku ho noste v náručí nebo v tašce, dokud nemá dokončené očkování, ale i tak mu dopřejte pohled na auta, kočárky a vzdálené lidi. Doma pusťte zvuky vysavače, zvonku, metra z nahrávky. Vždy začněte potichu a spojte podnět s něčím příjemným – pamlskem, hrou, chválou.

Kontroluj vodu dřív, než se objeví probl