Skříň stojící u zdi s oknem vypadá na první pohled jako ideální řešení. Místo je přirozeně osvětlené, pokoj působí vzdušněji a dveře skříně se neotvírají do tmavého koutu. Jenže právě tady vzniká problém, který se projeví až po několika týdnech provozu. Světlo dopadající přímo na dveře skříně mění způsob, jakým vnímáme barvy stěn do obýváku, hloubku i samotný objem nábytku. A pokud ho ignorujeme, výsledek je přesně opačný, než jsme chtěli.

Většina lidí řeší dělení skříně jednou, při nastěhování, a pak se diví, že jim věci padají na hlavu nebo že v hloubce police mizí svetry. Přitom stačí držet se několika čísel, která vycházejí z toho, co skutečně nosíte, a ne z katalogu. Než začnete vrtat, změřte si, kolik máte kusů na ramínka, kolik na složení a kolik toho visí déle než půl roku bez povšimnutí.

Vzdálenost mezi skříní a postelí není estetická otázka. Je to trasa, kterou projdete několikrát denně – ráno pro oblečení, večer při uklízení, v noci když něco hledáte. Pokud je příliš krátká, každý průchod se změní v přešlapování a boky narážejí do hran. Pokud je příliš dlouhá, vznikne mrtvý prostor, který jen sbírá prach a ponožky.

Začněte tím, že si místo rozdělíte na tři úrovně: podlaha, střed a strop. Ve všech třech změřte šířku i hloubku. U novostaveb bývá podlaha v rovině, ale stěny se mohou sbíhat. U starších bytů počítejte s tím, že podlaha je nakloněná a strop níž, než vypadá. Měřte vždy na více místech, minimálně ve třetinách šířky. Nejmenší naměřená hodnota je ta, se kterou musíte pracovat.

Na závěr: horní prostor skříně není skladiště. Je to sezónní archiv, který musí zůstat přehledný a bezpečný. Když si ho rozdělíte na zóny podle četnosti použití a označíte krabice, přestane být noční můrou. A pokud na něj nedosáhnete ani se stoličkou, raději si pořiďte nižší skříň – ušetříte si nejen námahu, ale i případný úraz.

Do botníku se bota, která je delší než vnitřní hloubka police. To je jasné. Horší je případ, kdy bota je stejně dlouhá nebo o půl centimetru kratší. V tu chvíli záleží na tvaru špičky. Kulatá špička se ohne méně, hranatá nebo špičatá se ohne rychleji a materiál se láme. Kožené boty se ohne opakovaně a vytvoří se na nich nevzhledná přehyb, který už nikdy nezmizí. Semiš se ohne ještě snáz a často se i odře.

Když je místa málo: co obětovat Nejčastější chyba je koupit hlubokou skříň a doufat, že se to nějak vejde. Hloubka 60 cm je standard pro ramínka, ale do ložnice často stačí 40 cm na složené věci. Další možností je zúžit postel – dvoulůžko 160 cm místo 180 cm uvolní dvacet centimetrů, které rozhodnou. Pokud ani to nejde, zvolte skříň nižší, ale širší, nebo ji umístěte na kratší stěnu. Někdy je lepší vzdát se nočního stolku a nahradit ho policí nad postelí.

Pozor na dveře. Otevírání skříně do průchodu je každodenní past. Posuvné dveře šetří místo, ale kolejnice se časem zanášejí a jezdí hůř. Výklopné dveře zase potřebují prostor, který při otevření zabere celý průchod. Kompromisem jsou dveře otevírané ven z ložnice, pokud to dispozice dovolí. Vždy si změřte nejen půdorys, ale i dráhu, kterou dveře opíšou.

nábytek na míru závěr: změřte si vlastní krok. Projděte se od postele ke skříni, jako byste šli ráno pro tričko. Pokud se musíte přikrčit nebo našlapovat bokem, vzdálenost je špatná. Lepší je o deset centimetrů méně úložného prostoru než každodenní manévrování. Skříň naproti posteli má sloužit, ne překážet.

Druhá častá chyba je ignorovat proudění vzduchu. Skříň nalepená na postel brání cirkulaci, vlhkost se drží mezi nábytkem a ráno je v rohu cítit zatuchlina. Nechte alespoň pět centimetrů od stěny a průchod větrejte. Pokud je skříň naproti posteli, zvažte, zda na ni nemíří topení – teplo vysušuje dřevo a to pak praská.

Základní číslo, od kterého se dá odpíchnout, je šířka průchodu. Mezi čelem skříně a hranou postele by mělo zůstat alespoň 60 cm, abyste prošli bez otáčení. Komfortnější je 70–80 cm. U posuvných dveří si k tomu připočtěte ještě 10 cm na ruku, která dveře vede. U výklopných dveří potřebujete plnou hloubku dveřního křídla plus místo na to, abyste u nich stáli. Šedesát centimetrů je minimum pro štíhlou postavu, ne univerzální norma.