Pokud se vám i přes veškerou péči objeví plíseň, výbavu ihned ošetřete – nejlépe octovou vodou nebo speciálním přípravkem na plísně, ale vždy testujte na skrytém místě. U lan a sedacích úvazků jakékoli podezření na plíseň nebo zápach znamená, že je čas na výměnu. Totéž platí pro boty s prošlým svrškem. Skladování mokré výbavy je vlastně rituál, který vám ušetří peníze i starosti. Když si na něj zvyknete, prodloužíte životnost každé věci o několik sezón a navíc budete mít jistotu, že příště vyrazíte s výbavou, která je spolehlivá a bez zápachu.

Když je výbava suchá, skladujte ji volně složenou, ne natesno v kompresních vacích. U spacáků a péřových bund je nutné je nechat „dýchat" – dlouhodobé stlačení zničí izolační schopnost. U neoprenů a bot se vyplatí je občas naplnit novinami, aby si udržely tvar, a skladovat je ve tmě, protože světlo urychluje stárnutí gumy. Proti zápachu a plísním pomáhá občasné vyvětrání, ne chemické spreje – ty mohou zanechat reziduum, které dráždí pokožku a snižuje funkčnost materiálu.

Než vylezete, naučte se padat. Na boulderingu je pád běžný, ale jen ten kontrolovaný. Když cítíte, že ztrácíte rovnováhu, nechte se spadnout na pokrčené nohy a kutálejte se na záda. Nikdy neskákejte z výšky na natažené nohy – to je nejčastější zdroj zranění. Ze začátku lezte jen do výšky, kde se cítíte bezpečně, a postupně ji zvyšujte.

Pamatujte, že po vytažení z vody není vyhráno. I když postižený kašle a vypadá při vědomí, může se u něj během hodin rozvinout sekundární tonutí – vdechnutí vody do plic, které způsobí otok a dušení. Proto každého, kdo se napil vody, vždy dopravte k lékaři, i když se cítí dobře. Důležitá je také psychika – často tonoucí prožije silný stres, proto s ním mluvte klidně, ujistěte ho, že je v bezpečí, a nenechávejte ho samotného až do příjezdu záchranné služby.

Záchrana z vody vyžaduje přesný postup. Jakmile tonoucího vytáhnete na břeh, okamžitě zkontrolujte dýchání. Pokud nedýchá, začněte s resuscitací – 30 stlačení hrudníku a 2 vdechy. Dbejte na to, aby byl postižený v rovině, hlava v záklonu. Pokud máte po ruce záchrannou vestu, použijte ji při jakémkoli kontaktu s vodou – i ve vzdálenosti jednoho metru od břehu. Pokud tonoucí jeví známky života, ale je v podchlazení, sundejte mokré oblečení a zabalte ho do suché deky, přikrývky nebo vlastního oblečení.

Kotoul vpřed z nízkeho startu a jeho přenos na skálu Jakmile zvládnete pád vzad, přidejte dynamiku. Ze dřepu se odrazte mírně vpřed a proveďte kotoul přes rameno, ne přes hlavu. Dotkněte se země lopatkou, ne krkem. Pohyb vedete šikmo přes záda k protilehlé kyčli. Tento „šikmý kotoul" je pro lezení zásadní, protože umožňuje plynulý přechod z pádu do běhu nebo do stabilní pozice. Na skále ho využijete při výskoku z menší výšky nebo při ztrátě rovnováhy, kdy potřebujete přejít z vertikály do horizontály bez zbytečného nárazu.

Při výběru cesty se dívejte nejen na to, kam sáhnete rukou, ale především kam postavíte nohu. Dobrý lezec plánuje tři kroky dopředu. Na umělé stěně se vyplatí číst barevně odlišené chyty – to je vaše trasa. Začátečníci často sáhnou po chytu z vedlejší barvy, protože je blíž, a pak nechápou, proč je cesta tak obtížná. Držte se své barvy, i když to znamená udělat delší rekonstrukce koupelny krok za krokem.

Další částí briefingu je nácvik přistání. Tady se soustředí na to, abyste měli nohy předsunuté před tělo a dotkli se země jako první. V praxi to znamená, že nebudete stát na vlastních nohách – instruktor vám pomůže dosednout. Musíte se ale snažit držet nohy pevně a nepodlamovat je. Pokud to uděláte, můžete si přivodit zranění. Proto se nábytek na míru briefingu nacvičuje i to, jak nohy pokrčit tak, aby se přistání co nejvíce zmírnilo. Nezapomeňte, že přistání probíhá vždy proti větru, takže se připravte na to, že se budete pohybovat dozadu.

Technika pádu se v lezení často podceňuje, dokud nepřijde první opravdový let. Na skále nemáte měkkou žíněnku ani jistotu vybaveného boulderu. Základní pohyb, který vás může zachránit před zraněním, je kotoul. Nejedná se o gymnastický prvek, ale o způsob, jak rozložit energii dopadu přes celé tělo a plynule přejít zpět do stoje. Nejde o to spadnout „hezky", ale o to spadnout tak, abyste se zvládli zvednout a pokračovat.

Mokrá výbava po extrémním sportu je přirozenou součástí zážitku, ale jen správné skladování rozhoduje o tom, jestli vám vydrží roky, nebo jen pár měsíců. Nezáleží na tom, jestli jde o neopren, membránovou bundu, lezecké lano nebo boty – každý materiál reaguje na vlhkost jinak a chyby se projeví až později. Základní pravidlo zní: nikdy nenechávejte mokré věci smotané v batohu nebo v igelitové tašce déle, než je nutné. Plísně a zápach jsou jen prvním stupněm destrukce; u technických tkanin dochází k degradaci povrchových úprav a u lan či sedacích úvazků může vlhkost spolu s nečistotami narušit strukturu vláken.